Prázdniny, léto, ráno, slunce, bezvětří ...
Vilém včera ometl pavučiny z akrobata,
ale ani odjezd na louku později večer neumožnil nějaké poletování, natož akrobatění.
Pořád foukalo kolem tří metrů a s poryvy.
Hučím do kluků už týden: "Pojďte ven ráno!", ale Vilém si chce poležet.
Až dnes! Jsme na polňačce už v 6:45, krásné ráno, bezvětří.
Vilém dosud poletoval stylem "náhodných obratů", jak tomu říkám, na dnešek jsme si ale zadali, že odlétáme soutěž. Přímý let, přímý let na zádech, přemet, obrácený přemet, pomalejší výkrut. A Pavel nám to bude bodovat. Kluci přijeli nabrífovaní od Vaška Řípy, u kterého byli včera v krámě, a Vilém prý trénoval na simulátoru.
První letí Vilém. Vzduch je olej, letí krásný přímý let a po něm hned pěkně na zádech. Říkám si: "Hle, kluk taky umí letět rovně!" A taky si řákám, to se mu to letí, když ten jeho lehouš letí pomaličku a má na vše čas. Přemet pěkný, pravidelný, umístěný přesně v prostoru. Obrácený přemet taky. Nakonec letí výkrut a to mi spadla brada. Dohoda byl pomalejší výkrut, aby to nebylo takové jednoduché zavrtění na plná křidýlka. Vilém udělá pomalý výkrut přes celou oblohu! Krásně zaletěný, plynulá rotace, je vidět jak pracuje výškovkou směrovkou, ale letadlo letí po přímce. Jsem nadšený!
Já kazím let na zádech, utíká mi to ze směru a výkrut zdaleka neumím jako Vilém, na konci si navíc hrábnu opačně do směrovky. O vítězi je jasno. 😃
Druhý let zkoušíme různé věci, komentujeme si to navzájem. Ráno je krásné a létání v ranních paprscích slunce prima.
Když jsem jel domů, tak jsem se rozhodl, že dám Vilémovi svého jaka, bude v dobrých rukou.