Vlastní akupak
Mám to v plánu už dlouho.
Létám tříčlánek Li-Ion a mám potíž s nízkým napětím.
Ty li-ion baterky lze létat do většího vybití
nežli li-polky, ale aby to člověk využil, tak potřebuje mít vyšší napětí akupaku, aby když je vybitý, aby to ještě dávalo nějaké použitelné Volty. Tak jsem se rozhodl, že si udělám akupak li-ion 4S2P z článků 21700.
Co to znamená. Znamená to vyrobit nějaký rámeček, ve kterém budouu držet ty jednotlivé články, znamená to ty články nějak propojit a znamená to udělat vývod celkového napětí a balanční konektor.
Ten rámeček jsem se rozhodl udělat z ASA filamentu, který by měl mít vyšší tepelnou odolnost než má třeba PETG.
Nepředpokládám, že budu z té baterky brát sto Ampér, to moje lítání se odehrává v řádech 30 Ampér, ve špičce maximálně 40, takže nepředpokládám, že bych tu baterku nějakým významným způsobem zahřál. Ale chci mít mezi články něco, co ani v létě nezměkne teplem a nebude se mi ten aku deformovat.
S filamentem ASA dosud nemám žádnou zkušenost. První otázka byla, jaký filament koupit. Udělal jsem si rešerši filamentů různých výrobců, zjistil jsem jejich vlastnosti a zkušenosti s nimi a vyšly mi z toho dvě možnosti: Bambu Lab ASA a Polymaker PolyLite ASA. Jednou z vlastností, které jsem sledoval, byla nejen ta odolnost vůči teplu, aby to mělo pevnost i při vyšší teplotě, ale aby se to také dalo snadno nebo relativně snadno vytisknout. Nemám tiskárnu s vyhřívanou komorou a nevím, na kolik tu komoru dovedu vyhřát, když třeba ten bed budu hřát nějakou dobu před tiskem třeba na 100 stupňů.
Vybral jsem Polymaker PolyLite ASA, byl hned k mání, Bambu Lab nebyl nikde skladem.
Nakreslil jsem si první variantu držáku, který budou držet akupak pohromadě, a zkusil ho vytisknout. Použil jsem defaultní profil pro ASA a hned první tisk dopadl dobře. Pak jsem zkoušel další variantu, trošku jsem si ty kroužky nakreslil jinak a už jsem optimisticky chtěl tisknout čtyři kousky najednou, ale hned u toho prvního výtisku mi to upadlo od podložky. 🙂
Nakonec pomohlo stříknutí 3Dlac a pak už to drželo. Ale ukázalo se, že opravdu ta teplota v komoře je důležitá, protože když jsem začal ten první výtisk, tak jsem v komoře měl necelých 40 stupňů, ale při tom dalším výtisku, jak jsem to opakoval a ta tiskárna byla nějakou dobu v provozu, tak ta teplota lezla nahoru a nakonec ty poslední pokusy jsem dělal tak, že jsem nastavil teplotu podložky 100 stupňů a nechal jsem to nějakou dobu žhavit, takže pak jsem se při těch dalších zkušebních tiscích dostal přes 40 stupňů, nejvíc jsem tam měl 45 stupňů a to už ten tisk vypadal snadnější nebo už jsem měl úspěch.
Tak první pokusy dopadly docela dobře. Čekal jsem to obtížnější. Uvidíme, až budu tisknout něco složitějšího.
(zveřejněno v rubrice Dílna)