Po dlouhé dobì na domácí pùdì 
Po dlouhé dobì nejedu létat nìkam za klukama nebo na svah,
ale chystám se na domácí letištì.
Václav vezme svoji velkou Extru
a tak budu moci vytáhnout Luòáka.
Extru jsem vybavil závìsem pro vlekání
a chtìli bychom vyzkoušet tahat s ní menší vìtronì.
A hlavnì naposledy jsem ji prohánìl nìkdy v listopadu, tak si to chci zase vyzkoušet.
Do auta tedy nakládám dvì letadla.
Když beru u pumpy své obvyklé dva litry benzínu,
pumpaø, co mi vždycky prohlíží letadlo v autì,
je náležitì zmaten z té hromady rùznobarevných èástí letadla. 
Letištì je zarostlé vysokou trávou, bujnou po deštivých dnech. Plocha je ale suchá a dráhy jsou èerstvì vysekané. Kamarádi se na tom tužili v týdnu. Roste to doslava z vody! Václav už je na místì a nedlouho po mnì pøijíždí další kluci. Nakonec je nás na stojánce dlouhá øada. Pøijíždí i kolega z Modell-Flug-Sport-Club Spelle e.V. pan Ballmann, který u nás hostuje.
Dávám zase na Luòáka kameru. Je dnes docela dobrá dohlednost, tak doufám v nìjaký zajímavý zábìr. Ve vleku jsme s Václavem oba dost rozhození (letíme spolu po dlouhé pauze!) a hned po první zatáèce už je na letadla blbì vidìt. Je "plechové" nebe, obloha pøesvìtlená a tak obèas ztrácíme pojem o poloze letadel. I tak ale dosahujeme výšky kolem pìti set metrù.
Nahoøe je silná termika. Nemusím ani kroužit. Luòák stoupá v pøímém letu. Jeho silueta se bìhem letu nad lesem za nemocnicí viditelnì zmenšuje. Ve výšce kolem sedmi set metrù už ale obtížnì ètu jeho polohu a tak radìji utrácím výšku ve výkrutech, pøemetech, zvratech, souvratech a pádech po ocase. Kamera bohužel ovlivòuje vlastnosti letadla a tak to žádná krása není.
Nejsem sám se sebou spokojen. Nic mi nevychází. Špatné rozpoèty na pøistání, let s kamerou bezhlavý, nìkolikrát se pøistihuji pøi pomalé reakci. Když mám kameru na konci køídla, tak jeden start nemohu køídlo zvednout ze zemì, další start si naopak druhým køídlem škrtnu o zem tak, že už to vypadá na katastrofu! Jen náhoda tomu chtìla, že divoce rozkývaný Luòák šel smìrovkou srovnat.
Pøevádím s Luòákem i komický výstup.
Na stojánce zvedám Luòáka za ostruhu a táhnu ho pozadu po zemi ze stojánky ven.
Couvám, couvám a najednou jde noha do prázdna,
já pouštím Luòáka,
ten s žuchnutím padá do trávy a já pokraèuji ve letu kamsi dozadu.
Na bøiše vysílaè,
takže se nemohu bìhen pádu otoèit na bok, tak jen instinktivnì kulatím høbet.
Ale není to nic platné, letím dál.
Stojánka je totiž z kopce.
Dopadám jak prkno, hlavou tøísknu o zem a vùbec nic nechápu.
Když se sbírám na nohy, dochází mi, co se stalo.
Stojánkou napøíè se táhne asi deseti centimetrová prohlubeò a do té já nacouval.
Musel to být pohled!
Ale hlavnì, že se rádiu nic nestalo.
Extra nechce po pøestávce nasát a tak mi Václav nabízí støíkaèku s benzínem. Špricnul jsem trochu do díry karburtátoru, klepnul do vrtule a bum, hned jsem dostal pøes ukazovák, jak motor kopl zpátky. Krev se rozstøíkla po vrtuli a já se dávám do poskakování. Naštìsti krev rozraženým prstem odtéká a nedìlá se mi štìnice. Motor hned chytá a bìží jako bežel na podzim.
Dávám s Extrou jeden let. Je to o dost lepší než s Luòákem, ale i tak na sobì pozoruji drobátko pozdní reakce. Stejnì jako u Luòáka mám problém z pøistáváním od západu. V proslunìném vzduchu se Extra v èelním pohledu obèas úplnì ztrácí! Stìžovali si na to i ostatní.
Vlekání s Extrou jsme nakonec ani nezkusili. Nebyl na to moc prostor ani síly a lepší bude, když si to vyzkoušíme v klidu. Odjíždím s tím, že z nìkolika letù s Luòákem se mi povedlo jen jediné pøistání podle mých pøedstav!
(zveøejnìno na stránce Létání)