Jak se sedí v Robinsonu
Vytáhl jsem odpoledne po práci Long Shota a vyrazil do okolí města ukojit svoji touhu po svahovém létání. Byl jsem na dvou osvědčených místech, na Boulích a na Pomníku, ale nestálo to za nic. Sice foukalo na Long Shota dostatečně, ale vzduch byl tak turbulentní, že letadlo neletělo ani chvíli rovně a udělat si nějaký přemet nebo výkrut nepřipadalo vůbec v úvahu. Navíc všude jsou šípky zase o metr vyšší a třeba ze silnice nahoru na Pomník už kvůli nim není vidět do kraje! Po půl hodině jsem to sbalil a jel na letiště.
Na letišti jsem si hned všimnul, že v hangáru je nový přírůstek: vrtulník Robinson R22. V podvečer jsem přijal Markovo pozvání svézt se v novém stroji.
Vrtulník působí titěrně a pohled na jeho kabinu vyvolává pocit, že sezení uvnitř bude nějaké spartánské. Ale uvnitř je nečekaně dost místa a v pohodě jsem se v ní "vytočil" i s kamerou.
Po vzletu mě překvapují dvě věci. Hned za zády máme motor, ale v kabině je hluk více než snesitelný. Potvrzuje to i záznam z kamery, kde je slyšet náš hovor. A druhá věc, hned jak se vrtulník rozjíždí do letového režimu, uvědomuji si hladkost jeho pohybu vzduchem. Žádné drncání od turbulence jako v letadle.
Je z té bubliny nádherně vidět, umí to letět dostatečně rychle odněkud někam, umí se to ve vzduchu zastavit. Krása. Jen toho benzínu to žere asi 4x víc!
(zveřejněno na stránce Moje zážitky z létání)