Mrazivé ráno
Karel nahlásil, že půjde v neděli ráno před halou (létáním v hale) létat ven. Zvážil jsem počasí a rozhodnul jsem se, že za ním přijedu. Má být bezvětří a tak mráz přežiju.
Znamená to pro mě vstát po půl sedmé, abych už v sedm seděl v autě a stačil dojet na místo na půl osmou. Komplikuje mi to, že jdu spát až hluboko po jedné v noci. Ráno napůl spící hážu všechny věci připravené na chodbě do auta a vyrážím. V promrzlém autě ze mě ospalost hned padá. Pohled na teploměr na palubní desce je trochu strašidelný, mínus osm. Pohled na probouzející se krajinu je ale krásný a vypadá to, že za chvilku vyleze i sluníčko.
Na místě jsem v čas. Karel už má vybalené nádobíčko, svého Gripena i Viggena, vytahuji i svého Horneta. Podmínky pro létání jsou ideální, pofukuje slabý metřík, sluníčko prosvítá ranním oparem. Krása. Startujeme oba, Karel létá výš, já okupuji přízemní vrstvu. Plocha je placatá a já si toho užívám. Mohu nasadit sto metrů od sebe do letu metr dva nad zemí a ve stejné výšce proletět kolem sebe a dalších sto metrů pokračovat ve stejné výšce, mohu nasadit na průlet a v táhlé zatáčce ve velkém náklonu se prohnat kolem sebe. Super!
Snažím se chvilku létat výše a sledovat Karlův stroj. Je to těžké. Zjišťujeme ale, že můj Hornet umí letět o dost rychleji než Karlovo letadlo. Když se naše letadla přeci jen přiblíží k sobě, děláme si srandu, že tak malé modely se v tak velkém prostoru nemohou srazit. Já si jen chvilku potom vybírám svoji dávku štěstí, když při průletu hodně nízko nad zemí na plný plyn ve velkém pravém náklonu skoro hrábnu o zem.
Vylétal jsem dvě baterky a ve čtvrt na devět už sedím ve vyhřátém autě a spěchám zpátky domů obsluhovat rodinu. Moc pěkně jsem si zalétal, baterky vyndané z vyhřátého auta fungovaly perfektně a já zimu taky přežil v pohodě. Moc pěkné ráno!
(zveřejněno na stránce Létání s F/A-18 Hornet)