Videjko
A Karlovo videjko z neděle:
Karle, díky!
Nedělní ráno
Na nedělní ráno se v Sdružení letců Českého středohoří domlouváme na osmou na Miladu. Tedy v 8:00 prý musí být hromadný vzlet. Znamená to dost si přivstat a baterky nabíjet už večer.
Při nakládání Timbera na dvorku si říkám, jak je teplo jak někdy v srpnu. Normálně by bylo tak o pět stupňů méně. Když sjíždím shor a mám výhled daleko do kraje, vidím kouře z komínů jak jdou kolmo nahoru, bezvětří.
Scházíme se na břehu Milady čtyři, obvyklá letka 2x Funcub, Funcub XXL a Timber. Zvířátka okolo se na nás přišla podívat, my ani naše technika zdá se nikomu nevadíme, žáby koncertují, že je musí být slyšet kilometr daleko!
Karel startuje s kamerou a tomu se zase podřizuje naše létání.
Jako vždy se chvilku dohadujeme, na kterou že to je stranu,
když se řekne, že létáme pravé okruhy 
,
ale létání probíhá bezpečně.
Dokážeme letět před Karlovým letadlem tři blízko sebe
i ve vzálenosti dvou set metrů od břehu daleko nad vodou,
to letíme každý trochu v jiné výšce a dá se to bezpečně kontrolovat.
Nejvíc zápasíme s rozdílnou rychlostí letadel a jejich různými vlastnostmi.
foto: Karel Lučan
Mě v té filmovací náladě v jednu chvíli napadá, že poletím nízko podél břehu ve "skoronožáku". Nápad končí hned na začátku. V náklonu cca 60 stupňů jsem se v mžiku sesunul k hladině a zavadil křídlem o vodu, přesně řečeno jsem se křídlem zařízl do vody. Křídlo to zastavilo a letadlo švihlo čumákem kolmo do vody. Rána veliká. Letadlo zůstalo na vodě na zádech a výškovka i směrovka jsou hodně za roh. Na břehu to zkouším, vypadá to, že jsem dolétal, buď se stalo něco se servy nebo s přijímačem. Věnuji se dál fotografování.
Honza mě napodobuje se svým Funcubem XXL.
Nesoustředí se na přistání, letadlo se hladiny dotýká ve velkém náklonu,
plovák, na který letadlo dosedá, jde vahou letadla pod hladinu a už se to točí,
letadlo dělá hvězdu přes oba konce křídel a nakonec uléhá rozvážně na hladinu.
Člověk si to užije až na fotkách.
Na rozdíl ode mne Honza vyleje vodu a létá dál.
Končíme po dvou hodinách. Slunce už takhle ráno dost pálí, voda je teplá, mohli bychom si ještě zaplavat, ale musíme domů za povinnostmi. Super ráno!
Pro vstup do fotogalerie klikni zde: F O T O G A L E R I E
Velké šplouch
Sdružení letců Českého středohoří - Sdružení letců Českého středohoří
Dneska Honza pěkně vykoupal svého Funcuba XXL. Tedy já jsem Timbera vykoupal taky, ale mě se podařilo zachytit Honzův kiks!
Pro vstup do fotogalerie klikni sem: F O T O G A L E R I E
Večer u U ploutviček
Sobota večer, všechny společenské povinnosti jsme splnili,
večer patří nám a rybníku U ploutviček!
Vítr se uklidnil, ale občas nás pozlobí nad vodou čertíci, kteři znenadání letadlem zacloumají.
Vypadá to jako když zablbne rádio. Čtyři letadla ve vzduchu najednou vyžadují kázeň, ale v honbě za záběry, které se snaží pořídit Karel kamerou na svém letadle, se občas dráhy letadel sbližují a křižují tak, že stačíme jen zadržet dech.
klauna dnes dělá Jarda, který elegantně a opakovaně obrací svoje letadlo na záda a dělá rybičkám světelnou šou. Ještě že máme Honzu s jeho "rescue" plavidlem!
Létáme do tmy a do vylétání všech baterek. Karel nám to zase pěkně nafilmoval:
Já při posledním letu blbnu, letím tesně nad hladinou v zatáčce proti břehu,
už jsem skoro srovnaný s linií břehu a letím s dost velkým plynem, když mě závan větru začne strkat do těch stromů a rákosí.
Malinko zvětším náklon, abych se dostal nosem proti větru a snos vyloučil, ale najednou rána, vidím jak plovák bací o vodu, letadlo s sebou zamele,
ale odráží se od hladiny jako žabka do metru výšky. Letadlo vypadá nepoškozené a tak dolítám i poslední baterku.
Přistávám a už když otáčím letadlo zpátky, abych dojel k sobě, musím přidávat dost plynu a letadlo nejede rovně. Po vytažení z vody je jasné, že do té vody to mesela být pořádná hyba, v plováku jsou tři díry jako vrata!
Jarda definitivně dokázal, že v našem rybníku U ploutviček je destilovaná voda!
Fouká východ, nezbývá než jít na Mrtvý vrch
Long Shot 2 - Létání s Long Shotem
Fouká pořád východ, sraz s Jardou mám tedy zase na Mrtvém vrchu.
ilustrační foto
To byly dneska zážitky! Létáme, létáme sotva deset patnáct minut, občas stoupáky, občas to dost padalo. Ztrácím výšku, motám se už dost dole pod hranou a říkám si: Nepřistaneš, to musíš vytáhnout nahoru. Támhleten strom oblétnu, za ním se chytnu ... a už jsem byl v koruně! A z dálky vidím, že to je obrovské roští, výška, kde model zůstal, značná.
Sešel jsem ze svahu dolů ke stromu, je to vlastně takový malý hájek uprostřed stráně skládající se z mnoha vzájemně prorostlých stromů. Na fotografii je to to tmavé přibližně uprostřed fotky. Kopřivy pod stromy po kolena. Našel jsem koukáním ze spoda kmen stromu, na kterém letadlo sedí a vymýšlel, jak ho dostat dolů. Kmínky od pěti do deseti centimetrů průměr, jeden vedle druhého, pod nimi ty kopřivy, letadlo tak v sedmi metrech. Odložil jsem klíčky od auta a telefon, abych je nevytrousil, a vydal se nahoru. Kmínek s tenkými větvemi, do toho plno větví okolních stromků, cestou nahoru visící na jedné noze a ruce jsem musel lámat větve a odstrkovat okolní stromky. Jednou ulomenou větví jsem letadlo vystrkal mimo korunu a potom stáhl k sobě. Podařilo se mi bez polámání ocasu a klapek letadlo postupně stáhnout až dolů. Uf, oddychl jsem si. Letadlo celé, sundal jsem ho za deset minut, mohu jít létat!
Ale zrada! Brejle, co jsem měl na nose už nemám! Šlehající větve mě je v nějakou chvíli sundaly z hlavy, ani jsem to nezargistroval, byl jsem už celý dodrápaný.
Hledání trvalo mnohem déle, Jarda když viděl, že nejdu, přistál a hledal se mnou.
Už jsem se chystal, že pojedu domů pro kosu a hrábě a strávím odpoledne vysekáváním trávy a kopřiv pod stromy a přebíráním decimetr po decimetru
(mám s tím zkušenost, už jsem takhle několikrát hledal kameru),
když Jarda koukl na místo, kde by mě nenapadlo to zkusit.
Kouknul do kopřiv až těsně u paty toho stromu a tam brejle byly! Sklo venku z rámu, ale byly tam. Jardo super! Díky! Brelje by mě stály vív než Long Shot! To byl zase zážitek!
