Jaro 
Teploměr na slunci ukazuje 15, ve stínu je ale mnohem méně. Jak už se ale nesmrskává chladem a kevlarové nitě náhonů ocasek zůstávají napnuté.
Na louce už mi to nečvachtá pod nohama, stromy okolo jsou ale stále holé jako v zimě, byť slyším v jejich korunách bzučet hmyz.
Létání je příjemné. Už mi nemrznou prsty, slunce v zádech osvětluje dobře model, takže se ve vzduchu dobře čte. Létání mi docela jde. Když dávám druhou baterku vítr trochu zesílil a docela dost mě snáší z osy létání. S tím mám stále problémy.
Poslední dvě minuty baterky věnuji tréninku přistávání do aleje.
Musím do ní z boku mezerou mezi stromy vlétnout,
srovnat se do osy silnice a sednout.
Za úplného bezvětří by to bylo relativně snadné, ale fouká z boku,
silnička v aleji je více jak o metr výš než louka
a přelet této hrany vžd znamená turbulenci.
Nejvíc je to o práci s plynem, abych se před hranou silnice nepropadl dolů
a abych nevyplaval příliš vysoko, to by znamenlo střet s větvemi stromů v aleji.
Kvůli větvím musím vlétnout nad silnici tak metr a půl nad zemí. Je to takové cvičení nervů
Přes oběd a večer jsem nalétal 7 letů. Bohužel ráno odjíždím a o létání se mi bude do víkendu akorát zdát.
(zveřejněno na stránce Létání s Yak 54 od RC Factory)