Babí léto na letišti
Dělá se krásný den. Dopoledne hecuji Tomáše. Odpoledne oba spěcháme z práce a v pět už jsme na letišti. Parkoviště je plné a pilně se létá. Den je jako vymalovaný. Sluníčko a bezvětří.
Poprvé vidím létat Vencův mikrovrtulník. Když se to umí, tak to vypadá jednoduše. Ale je to pro mě opravdu titěrná záležitost.
Zatímco já obcházím stojánku a počítám, kolik už je v klubu vlastníků Multiplex Royal Evo 9, Tomáš dává dohromady svého Sonica. Na stojánce je ještě jeden Sonic. Je stejně jako Petrův Sonic vybaven většími koly a motorem ASP 4.5 ccm.
Jak je ve vzduchu volno, jdeme na start a Tomáš pilně trénuje pilotáž. Než natankuje na další let, ostatní už mají zabaleno o odjíždí domů. Zůstáváme na letišti sami. Slunce mizí za horami, ale stíháme ještě dva lety. Přistání vychází už opravdu do šera.
Světlo je s postupující roční dobou náš nepřítel. Ve třičtvrtě na sedm už je prakticky tma. Tomáš myje eroplán v posledních zbytcích denního světla.
(zveřejněno na stránce Co dělám?)