1.Máj

Ráno to moc na létání nevypadá. Zataženo. Během dopoledne se objevuje sluníčko. Fouká mírně od západu. Po obědě jedu na letiště létat se Siestou!

Cestou nabírám mamku, která se těší, že si na letišti po zimě pokecá s klukama. Na letišti ale nikdo není! Jediným společníkem nám je poštolka. S údivem koukám na plochu letiště zaplavenou žlutí pampelišek. Ty potvory vyrostly za čtyři dny snad o pět centimetrů!

Dávám Siestu dohromady. Zapínám Skyassistanta. Zapomněl jsem si doma přijímač pro vario, tak budu muset létat na "oči". Startuji proti asi čtyřmetrovému větru. Po dvaceti sekundách letu vypínám v 80 metrech motor. Na návětrné straně letiště to nosí a tak se celkem bez problémů vozím sem tam ve výškách kolem 100 metrů. Po sedmi minutách začínám kroužit a nabírat výšku ve stoupáku, který rychle putuje přes letiště. Za chvilku mám o dalších 50 metrů navíc a mamce se to nezdá: "Pojď už dolů!". To ale nemusela říkat. Už jsem daleko po větru a tak soupák opouštím. Mezitím vítr zesílil, termika žádná a tak zpátky přilétám se stometrovou ztrátou výšky. Vozím se ještě ve větru nad svahem Boule a nakonec sedám. Je mi zima. Na slunci bylo teplo, ale jak sluníčko zakryl mrak, je docela zima.

Druhý let už to je s termikou horší. Stoupáčky nějaké jsou, ale je to ve větru hrozně rozbité. Když už vidím, že se neudržím, zkouším přemety, let na zádech, obrácený přemet a nakonec zapínám motor a zkouším přemet na plný plyn. Siesta ač vypadá opravdu subtilně si to nechá líbit. Mamka na mě hrozí vztyčeným ukazovákem

Bilance dvou letů je: 23 minut létání a z toho motor šel jen 40 sekund.

Protože se rozfoukalo a ochladilo, sedíme v autě a krafeme o všem možném. Sluníčko zpoza mraku stále ne a ne vylézt. Nakonec jsem se dočkal, sluníčko začalo zase hřát, vítr se utišil a tak mohu dát ještě tři zhruba desetiminutové lety. Nakonec si na malý plyn poletuji kolem hlavy, trénuji si sedání do ruky, zkouším, jak se model chová na velkých klapkách. Po hodině čistého letu jsem vybil akumulátor jen asi z jedné třetiny. Mohl bych tedy létat dál, ale musím domů. Však možná ještě večer polétám s Martinem na louce na druhém konci Teplic.

poznámka 1

Já jsem s modelem začal létat v zimě a tak jsem nedělal za centroplánem žádné výstupy chladícího vzduchu. Teď jsou teploty o 20 stupňů vyšší, ale teplota uvnitř trupu (měřeno Skyassistantem) vyleze při minutovém dvouminutovém chodu motoru o 3 stupně. Takže je zatím nebudu dělat ani teď.

poznámka 2

V některých chvílích mi připadalo, že jsem hrozně vysoko. Ale záznam ze Skyassistanta ukázal maximálně 250 m. To jsem odhadoval o dost víc. Ukazuje se, že odhad výšky čtyřmetrového Luňáka a subtilní Siesty je něco úplně jiného.

(zveřejněno na stránce Létání se Siestou)