Učím se létat

Vytírám v chládku baráku podlahy a pořád zvenčí slyším skřeky dravců. Když jednoho vidím okýnkem dílny vytáčet stoupák z padesáti metrů až někam vysoko nad les, nevydržím to, hadr letí do kýble, navlékám se do kšírů vysílače, beru Long Shota a jdu ven.

Okolo jsou čerstvě posekané louky, vybírám si tu hned za stodolou.

Fouká podle termiky ze všech stran, ale převažuje východ. Hážu tedy na východ. Po pravé straně mám vysoký les se stromy přes patnáct metrů, po levé mírně pode mnou úvoz se stromy a elektrickým vedením, proti sobě řadu stromů pět sedm metrů vysokých a za sebou elektrické vedení 3 kV. Plácek 100 x 50 metrů. Dnes se budu učit létat odpovědně, abych nemusel lézt na strom.

Seno krásně voní, ve vzduchu cítím vlny teplého vzduchu. Bohužel větřík jde směrem z kopců dolů. Budu se opravdu muset trefit do nějaké termické bubliny.

Hážu nejdříve tak, jak jsem si zvykl na svahu, do nějakých třiceti metrů. To stačí na jeden dva kroužky a už musím opatrně nalétávat na přistání. Stromy okolo jsou opravdu vysoké a stále se měnící vítr by mě mohl při neopatrnosti zahnat letadlo někam do koruny. Abych získal výšku, ze které budu moci cestovat za elektrické vedení nebo stromy před sebou, dávám pořádnou otočku s rozběhem a výška je o hodně vyšší. Hned jsou z toho skoro tři minuty, kdy se mi daří nad stromem na kraji louky točit nekonečné kroužky v nějakých třiceti metrech.

Házím znova a znova, dravci ve výškách nad lesy okolo jsou dnes ale pro mě nedostižní. Po třičtvrtě hodině už jsem pěkně vyskákaný. Dávám poslední hod, sedám a jdu domů. Zadání jsem si splnil, létal jsem odpovědně, nepověsil jsem to na strom

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)