Den jako vyšitý!

Dnes byl den na létání s házedlem jako vyšitý. Na letišti jsem odpoledne první. Využívám prázdného prostoru a proháním se s Long Shotem nad celou plochou letiště. Je téměř absolutní bezvětří, Long Shot je dobře vyvážený a vytrimovaný. Vychutnávám si kroužení v deseti metrech nad loukou. Dvakrát se mi daří v "nuličce" nízko nad zemí nahonit minutu dvě. Po půlhodince házení se sjíždějí další. A dokonce i větroňáři.

Zatím, co ostatní bzučí s elektromotory, já se do výšky dostávám silou své paže. Když se chytím, snadno přetočím těžší větroně s elektromotory. Ve výšce několika stovek metrů mě to ale nebaví. Model je sotva vidět, před očima se mi dělají mžitky a bolí mě za krkem, jak mám hlavu vyvrácenou nahoru. Po deseti minutách vždy tlačím Long Shota dolů a raději si zaakrobatím, než se plácat někde ve stratosféře.

Během létání po očku pozoruji první lety nového kamaráda:

Dvakrát jsem dobíjel a docela jsem se na place vyřádil.

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)