Zálet - druhý pokus

Dnes je venku za oknem krásně. Nakládám model a vysílač a hurá na letiště.

Na letišti je nádherně. Jen ta zem je nebezpečně nacucaná a cestou přes letiště na naši modelářskou stojánku jedu velmi opatrně. Už jsem tady jednou s autem uvízl a auto jsme z bahna vykopávali v několika lidech čtyři hodiny.

Zkouším rádio a potom kluz. Trochu Long Shota postrkuji proti větru a bez problému sedám nějakých 10 metrů před sebou. Druhý hod zkouším reakce na kormidla. Třetí hod se už do toho opřu a proti větru snadno nabírán sedm osm metrů. Zkouším otočku po větru. Lehkému eroplánku stačí boulička tvořící mírný svážek a tak zde chvilku traverzuji. Silnější poryv mě ale sfoukává pryč. Bez problémů si sedám k noze.

Je čas zkusit kruhový hod. Nejříve zkouším takový nějaký polohod. Půl nebo třičtvrtě otočkou - hodně opatrnou - posílám model mírně vzhůru proti větru. Na to, jak jsem byl opatrný, nabírá model kolem 15 metrů. Stačí to na to, abych si vyzkoušel s modelem kroužení. Mám také více času na přistání a tak si sedám do ruky. Během startu model neřídím. Jen v závěru stoupání rovnám model do horizontu výškovkou.

Další hod už dělám plnou otočkou kolem dokola. Výška se mi zdá o dost větší. Je to zvláštní pocit vidět, když člověk vidí model od sebe odlétat, jak s přebytem energie sviští nahoru a jen pomalu vytrácí rychlost. Je to velký kontrast proti tomu, jak se s ním potom dá vzduchem ploužit.

Už během letu myslím na bolest v prostředníku ruky, kterou jsem model házel. Kolík zřejmě při vypouštění přejede po zmrzlém bříšku prstu přitlačován odstředivou silou. Přemýšlím jestli je dobré, že je kolík hranatý.

Další hod dělám s větším švihem. Výška je ale prakticky stejná jako u předchozího hodu, jen model letí mnohem dál. Hned od začátku jsem si jistý směrem hodu, ale "elevaci" mám pokaždé jinou. Je to asi tím, že se bojím roztočit model v hodně naklopené kružnici, abych v poslední fázi nevzal křídlem o zem.

Zatím jsem odhazoval model přímo proti větru. Teď chci hodit model směrem nad bouli, kde bych mohl zkusit svahovat. Vypouštím tedy model kolmo na vítr. Model klidně stoupá i bokem na vítr. Nad svahem to sice nosí, ale jen v úzkém pruhu a z více jak dvousetmetrové vzdálenosti nejsem schopen se ve stoupání udržet. Otáčím zpět. Model se ale najednou chová nějak divně. Plácá se bez rychlosti a abych ho održel na rychlosti, musím hodně tlačit. Když už jsem kousek od sebe, přestává viditelně fungovat rádio a model z výšky sedmi osmi metrů v táhlé zatáčce padá na zem. Ozývá se křupnutí.

U modelu zkouším znova rádio. Nejde, kormidla nereagují. Jen se ozývá zvnitřku modelu nějaké kvílení. Jak zvedám model ze země, vidím jedinou škodu - přestřihlý plastový šroub na křídle. Po otevření kabinky je jasné co se stalo. Servo směrovky je vytočeno "za roh". Když ho odpojím, vše začne fungovat jak má. Servo se během letu zbláznilo, vyjelo na doraz, zlomilo táhlo a svým odběrem znemožnilo fungování celého rádia. Tím dnes končím. Moc jsem toho nenalétal.

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)