Donovaly 14.7. - konec Ocelota

Chystám se na lanovku. Jdu se podívat jak to nahoře fouká. Displej u lanovky ukazuje 18 km/hod. To se mi nezdá, protože vidím, jak rychle po obloze běží mraky. Ptám se tedy obsluhy lanovky a dozvídám se, že nahoře fouká 10 m/sec sever. To je pěkné. Horší však je teplota. Jen 7 stupňů. Rozhoduji se tedy, že půjdu jen na sjezdovky v sedle.

Než se sbalím, venku už drobně prší. Cestou po sjezdovce už leje a než vystoupám nahoru pod les, jsem po kolena mokrý. Fouká dost divoce. Vítr se točí údolím všemi směry a svah vůbec nenosí.

Hledám tedy dál a vylézám až na vršek se sjezdovkou a vlekem směrem k Bystrici. Čekám na vhodný závan. Ten přichází za chvilku. H ázím Ocelota proti větru a hned nabírám nějaké metry. Prolétávám kolem skupinky stromů před sebou a velkým obloukem se vracím k sobě. Prolétávám před sebou zleva doprava, stáčím se zase proti větru, když tu náhle se dráha Ocelota rovná - éro si sedlo na lano vleku a klouže po něm neovladatelné asi pět šest metrů. Nakonec padá pod vlek už bez výškovek, které lano urazilo.

Bohužel jsem si místo po příchodu dobře neprohlédl. Vlek se mi jevil dál než ve skutečnosti byl, protože jeho lana byla mnohem níže nad zemí. První prohlídka modelu dopadla dobře. Uražené výškovky jsem už lepil několikrát. Bál jsem se, že mi lano přeřízne křídlo. Model si však na lano sedl pěkně na plocho a tak to křídlo vydrželo.

Lano však ušmiklo páku serva a s ní jsem přišel o drát spojující páku serva s pákou kormidla. Moje chyba. Měl jsem mít na servu laminátovou krytku, která chrání i páku serva. Horší je, že náhradní páku ani drát nemám.

(zveřejněno na stránce Co dělám?)