¦ stuktura sekcí ¦ Kontakt ¦ Hledat image

Sobota - konečně trochu chladno stďż˝lďż˝ odkaz / permalink

14.08.2004

Konečně je doma v bytě normální teplota. Po týdnu pocení se v práci a špatného spaní v rozpáleném paneláku se probouzím do chladného rána. Moje aktivita stoupá o 100%. Včera jsem si zajel do Trmic pro nové páky na serva HS-55 a mohu konečně opravit Ocelota - urazil jsem páku i s táhlem ke kormidlu v Tatrách.

Dole v dílně ještě všechno hřeje, ale otevřenými dveřmi proudí příjemný vzduch. Výměna páky, zhotovení nového táhla z drátu a seřízení trvá dvacet minut. Výškovku už jsem přilepil dříve. Včera jsem nabil vysílač i přijímač a tak dnes mohu vyrazit někam létat.

Počasí vypadá pěkně. 22 stupňů, západní vítr. Do oběda lenoším a doháním spaní. Po obědě balím a jedu na Boule. Předpokládám, že na letišti budou nějací kluci a že si s nimi pokecám.

Na letišti však není ani noha. Cestou na Boule míjím malý pomníček chlapíka, kterého tady zabil v květnu blesk. Všichni máme od té doby před bouřkou mnohem větší respekt. Už mě ani nenapadne zůstávat před bouřkou na kopci a využívat vítr, který bouřku často provází, k létání na svahu.

Dnes je ale příjemně. Sluníčko příjemně hřeje (jak jsem ho celý týden nenáviděl), vítr pofukuje, někde nad hlavou mi zpívá skřivan. Vylézám na bouli a házím Ocelota proti větru. Vítr jde trochu od severu a moc to nenosí. Udržím se, ale nedostanu se výš jak čtyři pět metrů nad vrchol kopce. Přijel jsem Ocelot pořádně provětrat a tohle mě nebaví.

Pojedu asi na Ranou. Slezl jsem s kopce a už už balím k odjezdu když vidím přijíždět kluky s motoráky. Dlouho jsme se neviděli a tak dobře hodinu tlacháme. Když jsme všechno probrali, loučím se a vyrážím autem směr Raná. Představuji si, jak si na Rané udělám pěkné podvečerní létání na cvičné loučce směrem k letišti.

Cestou se kochám jako pan doktor ve Vesničce a těch 30 km si docela užívám. Když se přehoupnu přes kopečky a sjíždím do roviny kolem Loun, překvapuje mne omoklá silnice a hlavně kouř z komínů elektrárny Počerady. Stoupá svisle vzhůru.

Z dálky vidím na Rané dva rogalisty, jak čekají na vítr. Pytel na vrcholu však ukazuje vítr po kopci a z úplně opačného směru, než by odpovídalo větru v Teplicích. Tady si teda nezalétám. Škoda benzínu. Zpátky musím po objížďce přes Most a tak mě napadá podívat se konečně na letiště H-team Litvínov. Cestu znám. Vím, že to je u starého mosteckého letiště. Plochu snadno nacházím. Na letišti však není ani živáčka.

Jedu tedy domů. Sakra - ani jsem si pořádně nezalétal!

Viz také: Bezpečnost při bouřce

(zveřejněno na stránce Co dělám?)