Létání s Timberem - Poprvé na vodě

Na ráno jsme si v Sdružení letců Českého středohoří domluvili létání na rybníku, kterému říkáme interně U ploutvičky.

Fouká o něco více, než bych chtěl pro první létání na vodě, ale protože vítr pořád zesiluje a předpověď je zase nemilosrdná, není čas na vykecávání se na břehu.

Jsme tu s plováky tři: Honza s FunCubem XL, Jarda s FunCubem a já s Timberem. Fouká zatím kolem tří metrů, hladina je před větrem částečně schovaná za třímetrovým břehem. A fouká ze směru, kdy budeme muset startovat i přistávat proti břehu.

První je na řadě zkouška pojíždění. Letadlo jede rovně, zatáčí poslušně i do směru po větru. Zatáčka má sice poměrně velký poloměr ale nemusím ani moc ofukovat směrovku. Dál na vodě, kde už není hladina za větrem, musím při jízdě bokem na vítr pomoci křidélky strkat křídlo "pod vítr". Ve vlnkách nejde voda do vrtule, model je i v tom větru dobře ovladatelný.

První vzlet neexperimentuji, postupně přidávám plyn až skoro do plného a Timber se bez nutnosti trhat ho od hladiny sám zvedne z vody a potom rychle stoupá. Musím dost přitlačit, těžiště se montáží plováků posunulo trošku dozadu a už je to moc. Timber je stále dobře řiditelný, ale při průletu nad hladinou a nastoupání do většího větru musím hodně zatlačit, jeho stabilita nestačí na srovnání vlétnutí do takového poryvu.

Na první přistání jdu bez klapek. Když nalétávám s motorem na volnoběh od druhého břehu na přistání, letadlo přestává v šesti sedmi metrech klesat. Protější břeh funguje jako svah. Musí člověk překonat trochu strach z blízkosti břehu a nenalétávat s takové dálky. Ono to vypadá, když letíte proti sobě, že letadlo sedne až někde vedle vás na břeh, ale není tomu tak. Letadlo na hladinu pokládám s malým plynem, docela hezké realistické přistání z toho je.

Z prvního letu mám dobrý pocit. Na malých klapkách letadlo zpomalí, proti větru letí krokem. Na velkých klapkách už letadlo proti větru skoro stojí. Vzlet i přistání v pohodě. Hlavně není třeba letadlo od hladiny trhat, plováky "nelepí" ani na klidné hladině.

Na to doplatil Jarda s FunCubem. Aby letadlo odlepil od hladiny, musí hodně tahat a jak letadlo z vody vyskočí, zápasí s pádem do vývrtky. Když jednou nestihne včas výškovku povolit, letadlo brnkne křídlem o vodu a už plave vzhůru nohama na křídlech. Znám identické chování s Beaverem, taky jsem ho takhle několikrát vykoupal.

Další lety zkouším různě s letadlem blbnout, abych věděl, co si s ním mohu dovolit. S Letadlem se dá létat pěkně realisticky, ale umí i ostřejší létání a dá se s ním zalétat i na poměrně malém prostoru. Na klapkách se dá z vody zvednout na pár metrech a sednout se dá skoro na místo, ale můj šálek kávy to není. Trochu problém je při tom mém testování, že se tu nad hladinou v poměrně malém prostoru pohybujeme tři a ještě Karel do toho občas přilétá shora se svým filmovacím letadlem. Několikrát tak dojde k dost velkému sblížení

Letadlo je pořád dobře ovladatelné, sloty možná fungují jen jako viřiče, ale letadlo i na malých rychlostech nemá snahu nečekaně někam "upadnout", jen křidélka při velkém natažení trochu "vadnou". Letadlo mi přijde hodné a nezáludné. Stopky jsem si posunul na 8 minut, ale už jsem si za pomoci Jardy nastavil měření spotřeby proudovým senzorem za letu a tak létám o dost déle. Na plný plyn to žere 35A, ale k horizontálnímu letu stačí třetina plynu a tak letové časy budou dostatečné. Na konci létání foukalo k pěti metrům, na vodě dál od břehu už byly pěkné vlnky, ale nezaznamenal jsem nějaké problémy.

Kluci při létání točili, tak snad z toho nasajete trochu atmosféry z létání na vode