Létání s Long Shotem - Na Mrtvý vrch

5.06.2016

Prošlo u nás mnoho bezvětrných dní a neděle slibuje být stejná! Foukat má od severovýchodu, ale jen velice slabě, a tak po nějakém tipování domlouváme, že půjdeme na Mrtvý vrch. A s ohledem na hrozící bouřky a s touhou po termice půjdeme přes oběd!

Po dlouhé době zažívám pěkný pocit, když nikdo neřekne: "Já ale musím být doma na oběd" Čas jídla lze odsunout, nebo dokonce zrušit, s počasím se manipulovat nedá!

Mrtvý vrch je Pavlem nedávno nalezený terén, oba jsme tu už létat byli, pro ostatní to je objev. Místo je moc pěkné, pohled na okolní pole, louky a lesy je balzám. Dnes to tu navíc voní rozkvetlým lučním kvítím a mraky dělají krásnou kulisu.

Za chvilku po příchodu na místo už je vzduch plný letadel. Nosí to, větřík přináší z polí před námi termické bubliny, ve kterých se snažíme vykroužit co nejvíc výšky, přelítat kamaráda. Občas to zase zvadne a cpeme se v prostoru těsně nad loukou. Když to ale zase přijde, letadla jak po schodech lezou nahoru a z louky se ozývá "Poleť sem, tady to nosí!".

V jednom intervalu, kdy nás termika vytáhne vysoko nad kopec, najednou slyšíme Pavla: "Já řídím jiný letadlo! Kde je moje?! Nevidíte moje letadlo?" Já jsem zrovna hodně vysoko a nejsem schopen pustit svoje letadlo z očí a koukat někam úplně jinam a tak, než dokážu přistát, je to pro mě jako rozhlasová hra. Naléhavost Pavlova hlasu roste s každou vteřinou, potom je v jeho hlase slyšet zoufalost, ozvou se i kletby. Situace je to opravdu zoufalá. Pavel "řídil" Jardovo házedlo a řídil ho dost dlouho, vůbec neví, kam mezitím zaletěl jeho model. Prostor, kam letadlo mohlo spadnout nejpravděpodobněji, je obdélník alespoň 400 x 600 metrů, uvnitř louka s vysokou trávou, pole, pásy hustého vysokého porostu náletových dřevin, vzrostlé stromy s rozměrnými neprůhlednými korunami. Prostor je to obrovský a pesimismus z toho důvodu velký.

Rozlezli jsme se do prostoru a začali ho křižovat. Pavel nemá žádný signál od modelu (Jeti), spekuluje, že při nárazu asi vypadly baterky, čím déle chodíme a čím více víme o tom, že o posledním pohybu modelu nic nevíme, tím jsme skeptičtější. Vytahuji Betu a létám nějakou dobu nad prostorem s kamerou, záznam ale můžeme prohlédnout až doma. Až najednou Pavel hlásí, že rádio zachytilo signál přijímače. Postupně podle změny síly signálu vybíráme směr, kam postupovat, a pak už Pavel hlásí "Támhle je!" Z házedla kouká nad vrcholky trav jen kousíček. Našli jsme ho 400 metrů za kopcem.

Za chvilku už zase létáme, termika pracuje pro nás, zase se ozývá: "Poleť za mnou, tady to je!" Koukám na Jardu, před nedávnem poprvé hodil letadlo bez motoru na svahu a už tu tak pěkně poletuje. A koukám taky na černotu, která roste z mraku za námi. Mám před bouřkami respekt a nejsem připraven na případný déšť, už jednou jsem zničil v dešti displej vysílače.

Létáme až do prvních kapek. Jarda jak starý mazák dojde po kraji pole až k autům a přistává až tam. Doma je jídlo už studené, ale to mi vůbec nevadí! Takové dvě tři hodiny na louce s kamarády nabijou člověka na celý týden.

Popis místa je zde: Mrtvý vrch