Létání s Long Shotem - Na chvilku na louku
publikováno: | 09.06.2015, vydavatel a autor není-li uvedeno jinak: Libor Kolman, kolmanl@volny.cz |
na http://kolmanl.info, v sekci Long Shot 2, na stránce http://www.kolmanl.info/index.php?show=LONGSHOT2_LETANI |
Večer kolem sedmé jdu zkusit štěstí nahoru na louku. Louka je neposekaná, ale tady se dá celkem spolehlivě sednout na cestičku, nebo na vrcholky trávy vedle cesty. Chodím tam rád v tuhle dobu, vlnění vysoké trávy ve větru je další estetický zážitek k pohybu letadla ve vzduchu.
Na louce mě ale čeká zklamání. Opravdu fouká od severu a možná to je stočené ještě trochu k východu, moje louka je v závětří. Louka výš je natočená proti větru dobře, ale není tam žádná cestička a tráva je po prsa!
Nakonec jdou až nahoru do lesa, lesem dojdu k hraně svahu a tady na louku. Tráva je zde na kousku chudší, nízká a řídká. Hážu tedy odtud. Bez problému se chytám, snadno dostoupám nějakých třicet metrů vysoko, ale z místa, kde stojím, mám okolními stromy hodně omezený výhled. Musím tak létat jen v prostoru nad sebou a prakticky to je jen takové stání proti větru, po čtvrthoďce mě to přestává bavit a sedám. Počkám si, až to tu zemědělec poseká.
Domů jdu jinou cestou, po okraji louky chci dojít k druhému lesu a lesem dojdu až k vesnici. Cestou si říkám, jak se krajina pravidelným sekáním zkulturnila, že už tu nejsou lány kopřiv jako dřív. Kousek od druhého lesa Long Shota ještě jednou jen tak vyhodím. V místě, kde to obyčejně při tomhle směru větru nosívá, se letadlo po nastoupání po odhodu propadá jak suchý list níž a níž a ať tlačím jak tlačím, neřízeně padám na kraj louky pod mezí o patro níž. Když tam dojdu, zjistím, že Long Shot leží na vrcholku pole kopřiv tak pět krát pět metrů, přesně uprostřed. A já mám kraťasy!
Posílen proti revmatismu jdu bukovým lësem do kterého svítí zapadající slunce a užívám si zvláštní atmosféry pod vysokými korunami. Napadá mě mimoděk, jak bych se asi jevil někomu, kdo by mě teď potkal, jak jdu s letadlem v ruce lesem.
http://www.kolmanl.info