Létání s Long Shotem - Konec května a já letím teprve poprvé!

Kdybych měl parafrázovat slavnou větu z Rozmarného léta, řekl bych, že tento způsob května zdá se mi poněkud nešťastným.

O víkendech je zásadně ošklivo a připadá mi, že čím více se blíží léto, tím níže klesá o víkendu teplota

Celý víkend se oháním malířskou štětkou a i teď odpoledne trávím mezi nekonečnými zdmi a stropy. Stačí však jeden pohled z okna, vidím že neprší a fouká proti kopci a tak volám na ženu: "Nemůžu si pomoct, já musím", hážu malířskou štětku do kýble, na krk si věším vysílač a s Long Shotem v ruce a s cákanci bílé na tričku a v obličeji pádím na louku nad barák.

Fouká slabý vítr, mraky jsou nízko, ale Long Shot je lehký a hned z prvního hodu se vozím ve svahovém proudění. Je to první pořádné lítání po dlouhé době a tak mi nevadí, že i když na louce stojím na jednom místě, tak mám kecky i kalhoty od kolen dolů totálně promáčené a že je hrozná zima.

První přistání sedám do ruky, druhé a třetí taky. Vybavuje se mi poslední létání s Long Shotem loni, kdy jsem tady na stejném místě nemohl za boha sednout do ruky. Teď bez problémů v poslední otočce "cvaknu" velké klapky a Long Shot mi v přetažení krásně "spadne" do natažené ruky.

Povozil jsem se 20 minut čistého času na svahu a rychle se vracím domů. Mokrý, zmrzlý, ale šťastný