Co je tu nového o leteckém modelářství - Hala Krupka 2006

Rok 2006, předvánoční čas. Nevím už od koho, asi od Pavla Dvořáka, jsem měl echo, že v hale v Krupce budou závody. Sbalili jsme s mámou přezůvky a vyrazili do Krupky na čumendu.

Oba nás překvapilo, co jsem v hale viděli. Akrobatické modely pohybující se pomalu a přesně po předepsaných akrobatických figurách, v hale ticho jako v kostele, jen zvuk elektromotoru a vrtule. Potom potlesk. Je to něco úplně jiného než létání venku na letišti, kde pofukuje, všude plno zvuků. Tady v hale je model a pilot letící soutěžní sestavu středem všeho, pozorný divák může vidět každý drobný zásah do řízení.

Potom vidíme létání na hudbu a to je disciplína, která asi osloví každého. Modely jsou často navíc vyšperkované třeba stuhami. Padá mi brada, když vidím rychlý sled obratů ve chvíli, kdy hudba graduje, vůbec nechápu, jak to ti kluci mohou upáčkovat. A je to pořád sled akrobatických figur, žádné náhodné zmítání!

Další, co v hale vidíme, jsou závody kolem pylonů. To už je pro mě uchopitelné. V hale už jsem lítal a tohle je jednoduché. Malé modely s pidibaterkou, lítat ovál, navíc tady, kde je tělocvična dost velká. Tyhle myšlenky mě opustily, když závod odstartoval. Tři modely ve vzduchu a už se to jen míhalo. A někteří to drtí celý ovál pod plynem! Nejpozději ve třetí zatáčce bych byl v ostění! Však o havárie není nouze.

Zajímavý je i pohled na modely zblízka. Jednoduchá řešení, vše podřízené malé hmotnosti, účelu.

Ani nám tehdy nepřišlo, že jsme v hale strávili několik hodin. I mámě, tehdy dvaasedmdesátileté paní, se všechno líbí. Koukám na ty fotky staré 10 let, některé tváře už v modelařině nevídám, ale drtivá většina dělá tohohle koně stále a na světové úrovni. Jen jsme všichni o deset let starší.

Fotografie najdete ve F O T O G A L E R I I