Co dělám? - Hurá akce - pojedeme párou
| publikováno: | 23.08.2018, vydavatel a autor není-li uvedeno jinak: Libor Kolman, kolmanl@volny.cz |
| na http://kolmanl.info, v sekci Moje záliby, co dělám, ..., na stránce http://www.kolmanl.info/index.php?show=codelam |
[12.6.2010]
Je sobota a už před týdnem jsme si se ženou naplánovali odpočinkový víkend. Mám vymyšleno, že se po obědě zajedu podívat do Modelparku u Suché na raketýry (Karel Jeřábek mi dal echo) a dopoledne že strávím v dílně.
Ještě jsem se ani neumyl a v bytě se objevuje náš syn.
"Táto, vem kameru a foťák, jedeme parním vlakem! Odchod za 10 minut!" 
Stačím si akorát vyčistit zuby a už klušeme sídlištěm,
abychom stihli trolejbus a byli na nádraží s dostatečným předstihem.
Těch několik set metrů běhu na zastávku prokládám rychlou chůzí.
Bolí mě noha a kluk na to hned "Co je?! To neuběhneě ten kousek?"
Myslím si své. Taky na Tebe dojde!
Na nádraží se rozdělujeme. Zatím, co kluk obstarává jízdenky, já lezu okolo mašiny. Užívám si oddychování lokomotivy a její vůni. Stroj!
Vlak je plný, dobře polovina je malých dětí. Jedeme z Teplic do Duchcova. Zabíráme si na chodbičce okno a já, než se vlak rozjede, vyprávím, jak když já byl školák, tak pára jezdila běžně a tahala nákladní vlaky. A taky jak jsem jel na školní výlet párou z Lovosic do Koštic a jak jsem koukal z otevřeného okna a jak jsem měl ksicht černý od mouru.
Že nekecám se potvrdilo hned, jak se dal vlak do pohybu. Nejdřív na čelo a potom do očí nám padají půlmilimetrové "kamínky" popela. I když nám saze drhnou v očích a jedno ucho se mění v brambořiště, máme celou dobu hlavy vystrčené ven a sledujeme lokomotivu na čele vlaku. Směs páry a popela nám krásně voní.
V Duchcově se motám zase kolem lokomotivy.
Ptám se, jetli mohu s kamerou nahoru do boudičky a když pan strojvedoucí přikývne, sápu se ve svátečních kalhotách nahoru.
Venku je pořádné vedro a nahoře na mašině je ještě o poznání tepleji.
Když se chci levou rukou něčeho chytit, abych udržel klidný záběr, až se lokomotiva pohne,
marně šmátrám a hledám něco, co není horké nebo špinavé.
Nakonec volím špinavé a když vyměňuji kazetu a vidím svoji ruku, tak mi dochází,
že ty sváteční kalhoty asi nejsou do lokomotivy to pravé.
Ale povozil jsem se na mašině a tak mi jsou nějaké kalhoty ukradené!
http://www.kolmanl.info