Moje zážitky z létání - Na návštěvě ve Vlašimi

---

---

K článku je k nahlédnutí fotogalerie - odkaz na konci.

Konečně nám oběma - Honzovi i mě vychází volno v den, kdy je i přijatelné počasí. Zase někam poletíme. Domlouváme si sraz po ránu. Čím dříve poletíme, tím menší je pravděpodobnost, že nás chytí někde bouřka. Na dnes dávají meteorologobé předpověď s výstrahou, že prý bouřky budou obzvlášť silné.

V devět jsme na letišti a v 9:20 startujeme. Je třicet ve stínu a poměrně silná inverze. Kupodivu po nastoupání cestovní výšky je docwela dobře vidět. Letíme proti proudu Labe. Termika žádná, ale přesto Moby Dick občas někam uhne. Po nastoupání dalších sto stopadesáti metrů už letíme jako po kolejích v úplném oleji.

Po pravé straně necháváme elektrárnu Mělník, nalevo Benátky nad Jizerou. Před námi je jako na dlani letiště Milovice. Ještě tam stojí kulisy po natáčení amerického leteckého filmu a na jedné spojce jsou vidět asi Mustangy. Možná nějaké statické makety, nejde to ze vzduchu rozeznat.

U Nymburka přeskakujeme Labe a těsně podél řeky pokračujeme na Poděbrady. Po řece jede výletní parník, na druhé straně se táhnou od obzoru k obzoru úseky kolejí "jako když střelí".

U Kolína se stáčíme k jihu na Uhlířské Janovice a potom ještě více na jihozápad k Sázavě přímo na Český Šternberk. Děláme kolečko kolem hradu a pokračujeme na Vlašim.

Letem podél Blanice přeskakujeme dálnici "dé jedničku" a letíme si prohlédnou Vlašim. Honza mi ukazuje v parku u zámku Čínský pavilon. Potom obracíme zpátky k letišti. Sedáme po dvou hodinách letu.

Těším se, že si dám něco k jídlu, ale na letišti je vše pozamykané. Ani místní flígr, který se na nás přijel podívat a přivítat nás na tom nic nemění. Povídáme si o létání, letadlech a nalézáme i společné známé. Ve dvanáct se loučíme a pokračujeme v cestě.

Po vzletu nabíráme kurs na Benešov. Už funguje termika a vario vyskočí i na 4 m/s. Za Benešovem to bereme na Neveklov a za Neveklovem hledáme Křečovice - dějiště Vesničky mé střediskové. Dohadujeme se, která vesnice to je (letíme bez GPS a orientujeme se jen podle mapy a toho, co na zemi vidíme). Já se chytám celkem nenápadného znaku - aleje pod lesemna na okraji jedné vesnice. Poznávám v ní alej, ve které je Sukův pomník, kolem kterého jsme do Křečovic přijeli na kole. Honza napodobuje Štefana a zakrouží nad návsí.

Otáčíme po proudu Vltavy a letíme kus podél Slapské přehrady. Vodní hladinu čeří motorové čluny, zátoky se ježí stožáry plachetnic. My ale musíme víc na západ, jinak bychom vlétli do CTR Praha. U Mníšku pod Brdy přeskakujeme hřeben Brd. Nemám tohle místo moc rád. Musí se přes les, nikde není místo, kde by se dalo přeletět nad loukami. Je, ale to už je v CTR a tam nesmíme. Už jsme u Berounky a za chvilku se z lesa před námi vynořuje Karlštejn.

Obloukem ho oblétáváme, otočíme se nad Velkou Amerikou (staré doly) a potom už velkým obloukem kolem CTR přes Beroun a Slaný míříme k Řípu na obzoru. Vlétáme zase do silně zakaleného vzduchu. Pozorujeme podkovy mraků na obzoru na severu. Asi se dělají buď nad Středohořím nebo možná až nad Krušnými horami a nás tedy neohrozí. My budeme za pár minut na zemi. Na Sazené se pilně létá. Dvě nebo tři letadla tam hoblují kolečka vzlet - okruh - přistání, vzlet - okruh - přistání. Vyhýbáme se letišti zdaleka. V šedi okolo nás jsou bílá letadla docela špatně viditelná.

Přeskakujeme D8 a Labe a jsme doma.Sedáme po 1 hodině a 45 minutách letu. Vylézáme z letadla do vedra.

Let celkem trval tři hodiny a tři čtvrtě čistého času. Viděli jsme zase kus hezké země!

Fotografie: Let 26.5.2009

---

http://www.kolmanl.info