¦ Menu sekce ¦ Kontakt ¦ Hledat image
image

Babice 2009

Babice

Pařákstálý odkaz / permalink

17.07.2009

Babice 2009

Dnes je ještě větší vedro než včera. Slunce praží od božího rána a nejlepší místo je ve stínu pod střechou plátěného přístřešku.

image

Před polednem přijíždí další piloti a stojánka s modely začíná být pestřejší. Už to nebude jen létání aerovleků.

image
Létat se začíná v poledne. Pobyt na ploše je ale očistec. Chodím po letišti bos a dnes už pálí i ta zelená tráva na zemi.

image

Zatím, co my létáme, kluci z Babic dřou jako koně. Staví sítě, stan, ohrazení prostorů, orientační tabule, ... V tom vedru nic moc!

Na tabuli "Řepáků" (ti, co přistíli do řepky) přibývají další jména image Günther nás všechny dostal. Tak dlouho se se svým šestimetrovým Piratem motal nad polem, až byl kousek nad řepkou a na přáh dráhy nepřekonatelná vzdálenost. Táhl Pirata těsně nad polem stranou, kam to měl blíž na vedlejší pole s nižším porostem. Ale Pirat nakonec mizí v řepce. A je to daleko! Kdo někdy jen kousek přenášel obří model kolem 20 kg, ví, co to znamená táhnout takového macka z řepky! Günther vyrazil po cestě okolo pole za modelem. Po nějaké době vidíme, jak se Pirat zvedá nad porost řepky, vidíme ruce, které ho zespodu podpírají. Model se dává do pohybu směrem k nám, ale nějak rychle! Brady nám spadly údivem. Přece s ním ten Günther neběží. To není možné! Čumíme jak puci. Za chvíli je ale vše jasné. Pirat leží na střeše fabie a ta jede po silničce podél nám vzdálené hrany pole. Kluci Güntherovi přivezli Pirata až na dráhu. Günther se prohlásil za dítě štěstěny a měl pravdu. Pirat totiž spadl do jediného kousku vysekaného pole!

Kluci s motoráky létájí pěkně při zemi. Dnes ještě nejsou svázáni bezpečnostními opatřeními leteckého dne a tak jsou vidět pěkné kousky. Radek Helmer s Migem Jirky Mendeho, Vašík Kolář s Nakajimou, Zdeněk Hůlka s Pittsem, Vraťa Rejda sé svou červenou Avií, Mirek Laurenčík s DSA-1 Smith Miniplane, Václav Janko se svým Sikorskim, ... Pěkná podívaná!

Létá se zase až do večera. Kolem osmé roste na jihozápadě hradba černých mraků a na letišti začíná šrumec. Uklízení a zajišťování modelů a bydlení. Bude bouřka. Já zatím jen zavírám okna auta a s Jirkou dáváme poslední vlek. Ještě nelétají blesky a místní znalci dávají 10 minut do deště. To mi stačí. Krátký let, sedáme a hned jdeme modely uklidit. Já strkám Foxe pod plachtu a pečlivě celý pbvod plachty kolíkuji. Začíná foukat a za chvilku pršet.

V dešti se vydávám s Kolářovými do blízkého rybníku. Ponořit se do studené vody je neskutečná rozkoš. Smývám ze sebe pot, chvilku si plavu a potom se vydáváme zpátky. Déšť sílí.

Za další chvilku už opravdu leje. Lezu do stanu a odpočívám. Mám toho po horkém dni tak akorát. Vítr lomcuje stanem, ale ten stojí mezi auty a tak se nebojím. Za 5 pět minut se ozývá tiché chroupnutí a jedna stěna stanu se hroutí. Rupla jedna z uhlíkových tyček. No mám ještě jednu a ta stan drží. A plachta nepromoká. Když chci asi po dvaceti minutách slejváku přerovnat věci ve stanu, zjišťuji, že všechno kolem mě je nacucané vodou. Ve stanu je místy dva tři centimetry vody a starý spacák, který mám jako matraci je nacucaný jak houba. Mokré je všechno, co leží na zemi. Rozhoduji se pro bleskový ústup dokud mám alespoň něco suché. Vylézám ven do průtrže a strkám věci ze stanu do auta. Na louce stojí voda místy až po kotníky. Tak ve stanu se tuhle noc nevyspím. Jdu zkontrolovat Foxe pod plachtou, jestli do něj neteče, ale kolo je dost vysoké a trup je nad vodou. Ani konce křídla neleží ve vodě. Ale v plachtě je metrák vody!

image
plachta je zatížena desítkami kilogramů vody
Uchyluji do bunkru - místní klubovny, kde je již zábava v plném proudu. Kluci vyměnili sandály za holínky. Však z trávníku před boudou je teď rybník!

O půlnoci se loučím a jdu si ustlat do auta. V autě je jak v prádelně od mokrých věcí a tak startuji motor a topení dávám naplno. Věci věším na gumová lana napnutá pod střechou a dělám si pelech. Nemohu si udělat ležení v celé délce vnitřku auta. Na spaní mám jen kufr a plochu skloprných opěradel zadního sedáku. Po dvaceti minutách vypínám motor. Vysušil jsem deku a spacák a tak si mohu konečně lehnout.

Budím se uprostřed noci a vůbec nevím proč. Není to kvůli čůrání - pivo už jsem vypustil po půlnoci. Za chvilku mi dochází, že zoufale toužím natáhnout si nohy. V autě musím mít nohy pořád zkrčené. Vylézám ven a chvilku cvičím. Na obloze není ani mráček a já hledím do oblohy prozářené myriádou hvězd. Krása! Potom už spím jako zabitý.

(zveřejněno na stránce Babice 2009)

print tisk