¦ Menu sekce ¦ Kontakt ¦ Hledat image
image

Letání

Můj první benzíňák

Konečně jsem se trochu vyřádil!stálý odkaz / permalink

22.05.2011

image

Dopoledne jsem vyměnil výškovkové servo. Ještě nedávno mě taková akce prudila. Zhoršuje se mi zrak na blízko a plno věcí jsem v poslední době spíše "odhadoval", než bych je opravdu viděl. Teď už mám pořádné brýle, naučil jsem je nosit sebou a tak rozkuchání kabeláže a její pospojování je pro mě zase pohodová práce na půlhodinku.

Tak snad už dneska z té Extry pavouky vyženu! image

Na letišti nikdo není! Tedy alespoň na modelářské dráze. Chvilku blafu s klukama u hangáru, ale potom koukám na černotu nad Krušnými horami a jdu raději létat. Abych něco nalétal, než se přižene buřina. Mezitím se ve stínu pod Boulemi objevil Honza. Nebudu tedy na place sám.

Sestavuji eroplán, tankuji plnou a jdu na první let. Když zkouším první přistání, přeletím dráhu jako nic. Aha, točí se vítr. Jdu na to z druhé strany, ale to samé! Rychlost veliká, letadlo stále ve dvou metrech a už jsem nad koncem dráhy! Zkouším to potřetí, počtvrté, na zádech pot, čas běží. Je to moje první létání s motorákem letos a hned takovýto začátek! Až po několika minutách mi dochází, v čem je problém. Mám moc vysoko volnoběh! Ťuknu dvakrát třikrát do trimu plynu a hle, letadlo sedá v první třetině dráhy.

Druhý a třetí let už je normální. Užívám si mezipřistání, Zdeněk dráhu krásně posekal a tak je radost zkoušet si výdrže, jízdu po jednom kole, starty do zatáčky a podobné blbosti. Protože jsme tu jen dva, létám plných patnáct minut. Když pojíždím na stojánku, model si najednou přídává a rozjíždí se proti autům. Aha, došel benzín. Rychle přehmátnu na "cut-off" spínač a zhasínám motor. Model ale urazil pět šest metrů prakticky nekontrolovatelně. Zase si uvědomuji, jak snadno se může něco stát.

Čtvrtý let mám vyhrazen pro pokusy s kamerou. Zkouším nalétávat kameru umístěnou na dráze. Už jsem se rozlétal a tak se mi daří docela těsné nálety na kameru. Jsem zvědav, jak to bude vypadat doma, až si to promítnu. Létám zprava zleva, měním pozici kamery na ploše. Většinou se pohybuji nízko nad zemí a to se mi stává osudné. Tedy spíše se mi stává osudným drobný omyl. Mám puštěné stopky a 15 minut na nich nastavených je hranice, kdy už musím přistát. Když stěhuji kameru, ukazují mi stopky 10 minut. Zdá se mi, že létám déle, ale stopky jsou stopky. Zvedám model po mezipřistání na konci dráhy do tří čtyř metrů, ma malém plynu se otáčím zpátky k letišti. Motor najednou vadne. Došel benzín! Ani se nesnažím dotočit zatáčku, z tzěch tří čtyř metrů to na dráhu nedotáhnu. Opatrně model rovnám a nad zemí ho maximálně zpomaluji. Poslední co vnímám, je jak se ve výšce metr, metr a půl začíná propadat pravé křídlo, potom model mizí za horizontem ve vysoké trávě a ozývá se ošklivý zvuk. Asi jsem něco trefil. Model je asi třicet metrů od dráhy ve vysoké trávw, leží na zádech. Nohy podvozku jsou ohlé a když obracíme model na kola, s údivem zjiěťujeme, že je celá kabina i vrtule. Jediné, co to odneslo je směrovka.

Stopky ukazovaly 11 minut, ale jiné! Ty, které měří let, už dávno doběhly těch nastavených 15 minut a já létal až do úplně suché nádrže. Budu muset lepit, ale i tak to stálo za to! image

(zveřejněno na stránce Letání)

print tisk