¦ Menu sekce ¦ Kontakt ¦ Hledat image
image

Létání s Long Shotem

Long Shot 2

Mělo pršetstálý odkaz / permalink

10.03.2007

Podle předpovědi mělo dnes pršet. Z okna však vidím suché chodníky. Nabito mám a tak když fouká vítr, tak si alespoň vyzkouším létání s Long Shotem za větru.

image

Na letišti to dost duje od severozápadu. Když vylezu s auta, tak už to s tím větrem tak hrozné není. 5 m/s. Ale ta zima! 5 stupňů! Marně šátrám v kapse pro čelenku. Ještě že mám v kufru nějaké hadry. Z jednoho jsem si vyrobil alespoň šátek.

image
pohled z hrany k severu
Lezu na bouli. Když fouká, tak zkusím svahovat. Vítr ale fouká zrovna přes vysoké stromy. Ještě že mohu Long Shota vyhodit pěkně nad koruny!

Létá to docela obstojně. Model pěkně proniká proti větru, ale hlavně se dokáže otočit opravdu na pětníku. Protože vítr přicházející od severu přes letiště je chvílemi dost turbulentní a místo, kde to nosí se mi stěhuje stále sem tam, využívám plně obratnosti modelu. S Ocelotem, který je skoro dvakrát tak těžký, bych už dávno spadl do lesa.

Létám pět šest minut, když se nechávám trochu sfouknout napravo od svahu. Propadám se mezi stromy a musím vyletět dole až před lesík, abych se zachránil. Chystám se na přistání pod lesíkem, když mě to nadhodí, pak ještě a za chvilku jsem zase nad úrovní korun stromů. Místo abych přistál, otáčím ke svahu nad les s převýšením asi čtyři metry. Uprostřed lesa ty čtyři metry ztrácím. Long Shot lehce brknul o větvičku na vrcholu největší břízy a při jeho hmotě a setrvačnosti to byl polibek smrti. I ten malý kontakt ho stačil zbrzdit tak, že se propadá mezi stromy a za nepříjemného hluku padá do koruny jednoho ze stromů.

Proklínám se, že jsem nesednul. Modelu se asi nic nestalo, ale sedí teď sedm osm metrů vysoko v koruně tenkého stromu. A na ten se ani nedá vylézt! Naštěstí vítr postupně setřásá model do přístupných míst. Těžší je ho vynést z té džungle. Subtilní model se chytá brutálně každé větvičky. Pod lesem následuje prohlídka. Nic se nestalo.

image

Stěhuji se dolů pod kopec na louku mezi boule. Vyzkouším si tedy házení.

Hody proti větru mi jdou mnohem lépe. Zatím, co za bezvětří mi některé hody vychází moc ploché, teď za větru létá model pěkně strmě vzhůru a i výšky jsou pěkné. Létím nad letištěm a s překvapením zjišťuji, jak i drobné nerovnosti plochy přede mnou generují pěkné stoupáčky. Daří se mi až pětiminutové lety. Zase musím pochválit obratnost modelu. Dokážu se s ním udržet v opravdu malém prostoru kde to nosí.

image

Snadno nabyté výšky využívám také k všelijakému blbnutí. Když se vypne spřažení směrovky s křidélky, zaletí model pěkný výkrut. Létá pěkně i na zádech. Jen ty přemety mu nejdou. Na to má málo kinetické energie. Stejně tak souvraty.

Zkouším let a sedání s nově nastavenými vztlaky jako brzdami. Model s nimi jde krokem a ani při velkém potlačení nenabírá rychlost. Bez problému se tak dá natlačit k zemi. Jen v tom větru se musí hodně opatrně. Jak model moc uteče ze směru, nedá se už s vyklopenými klapkami otočit proti větru ani s pomocí směrovky.

image

Naházel jsem a nalétal skoro hodinu. Už je mi zima a tak zpátky domů na oběd. Cestou se stavím ještě v hangáru. Anemometr tu ukazuje 6 m/s. Nahoře na louce to mohlo být k závěru tak o dva metry víc.

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)

print tisk