Ráno po dešti 
Druhý týden panující likvidaèní vedra mì zahnala do stínu našeho domu a nic mì nelákalo jít si na louku zalétat termiku. Až dnes ráno. Probudilo mì hømìní a zbytek noci jsem dospával pod otevøeným oknem. Venku jemnì hømìlo a pršelo. Krása! Tak jsem hned ráno popadl Tilii a šel na nejbližší louku.
Devìt ráno. Krajina má po dešti zajímavou atmosféru. Vlhko, ale už takové teplé, dìlá to jinou akustiku a ve vzduchu je plno vùní. Na obloze to vypadá jak jindy po poledni. Vyvinutá oblaènost, obláèky zkondenzované vlhkosti nad údolími stoupají nahoru a ukazují, že stoupáky budou.
Po odhodu to s Tilií chvílemi docela cloumá, je to takové typické ovzduší jako po poledni pøi termických poryvech. Nedaøí se mi v tìch tøiceti ètyøiceti metrech nic ustøedit. Tak si pomáhám motorem trochu výš a v osmdesáti metrech už to je jízda nahoru. Výtahy do nevidím. Pod touto výškou byly stoupáky rozbité, ale výš už to jede jako rychlovýtah. Musím se pøesvìdèit, že je opravdu devìt ráno!
I v tom oparu je letadlo docela dobøe vidìt,
ještì ve 300 metrech to bylo dobré.
Kdyby ale mraky nestínily plné slunce, bylo by to asi s tou èitelností letadla horší.
Když letadlo rychle pøekonalo výšku mezi 150 a 250 metry,
tak chci ze stoupáku pryè. Plné vztlaky a natlaèit. Ale vario poøád pípalo, že to stoupá.
Vèera jsem letìl Tilii poprvé s novým vysílaèem a dneska mi chybí nedodìlaná nastavení.
Nevyzkoušel jsem si v menší výšce, kolik si mohu dovolit tlaèit,
a tak tlaèím podle zvuku varia, pøitlaèím a èekám, pøitlaèím, èekám,
až to zaèalo trvale houkat a klesat. Dolù to trvalo docela dlouho!
Z jednoho zvrèení motorem neèekaná hodina poletování v silné termice. Ještì nikdy jsem nezažil ráno takto aktivní ovzduší! Zemì pøehøátá dlouhodobými vedry 35 stupòù dìlá svoje.
(zveøejnìno na stránce Létání s Tilií)